Škola je pro mě krajina se spoustou cest, zákoutí a tajemných jeskyní, kudy se děti vydávají. Možná, že budou mít zpočátku trochu strach, ale to k objevování přece patří. Chci jim být zkušeným rádcem, když budou nejistí nebo budou potřebovat pomoc. Chci jim pomáhat dospívat a řešit krkolomné situace, bude-li to třeba. Chci je pochválit a pobídnout k další cestě. A taky s nimi dělat ptákoviny a legrácky, prostě si to užívat.

Miluji knížky, hory, pohyb a taky divadlo a film. O tomhle všem si můžeme s dětmi povídat.

Většinu svého profesního života jsem se podílel na vzniku úžasných technických projektů a spolupracoval s vynikajícími konstruktéry a dělníky. Výsledky naší práce vidím denně na ulicích, na obloze, nebo po nich přejíždím, či přecházím. Ale nejkrásnější je potkat některého z mých žáků, což se stává nejčastěji na letišti, mnozí z nich pilotují letadla. Jako učitel technických předmětů jsem kdysi skončil proto, že se mi nelíbil zkostnatělý systém školství.

Dnes se mohu podílet na rozvoji škol, které jsou takovými školami, jaké jsem si představoval. Musím splatit svůj dluh úžasným učitelům, které jsem potkal a kteří byli bílými vránami státního školství a kteří mne naučili milovat poznání bez stresu, ideologických balastů a dali mi nahlédnout do tajemství získávání umění se vzdělávat.

Jsem moc ráda, že jsem se stala součástí tohoto skvělého projektu.Myslím si, že americký humoristický spisovatel Charles Farrar Browne vystihuje nejlépe to, co si myslím, že je pro každou školu důležité: „Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.“
Budu nadšená, když každé ráno uvidím ve dveřích rozjasněné a zářící děti, které se těší do školy, ne proto, že dnes mají suplování na matematiku či dějepis, ale proto, že se těší na další projekty a informace, které se dozví, na kamarády a na spolupráci s nimi a svými průvodci.

Na společné cestě se určitě setkáme také s muzikou a divadlem, zážitkem a zkušeností, budeme se nořit do světa příběhů a fantazie.

Svůj volný čas ráda trávím s houslemi či kytarou v ruce, chozením po horách či četbou knihy s šálkem dobrého čaje či kávy v ruce.

Jsem rozhodnuta dělat kreativní, smysluplnou a rozvíjející práci, která pro mě bude výzvou a zábavou zároveň. Pracovat s dětmi je naplňující a rozvíjející nejen pro děti, ale samozřejmě také pro průvodce. Těším se na nespoutanost a svobodu dětí, pestrou práci, tvořivou a domácí atmosféru, rovnocennou spolupráci s dětmi a na skvělý tým.

Již od dětství navrhuji, šiji a maluji. Vystudovala jsem textilní tvorbu a od té doby podnikám jako návrhářka. K tomu jsem také pracovala jako vedoucí zámku Tvrz Orlice, kde jsem mimo jiné vytvářela i zajímavé akce pro děti. Mám ráda tanec, přírodu, cestování, focení, galerie…

Dětem ve škole bych chtěla vytvářet prostředí, ve kterém budou moci nacházet to, co je opravdu baví.

Miluji cestování, dobré filmy a sdílení s lidmi. Když jsem se jednou zeptala zenového učitele, co má člověk dělat na své životní pouti, aby žil smysluplný život, řekl: „Dělej věci celým svým srdcem a nikdy neuvěř, že už jsi na něco přišla. Buď otevřená.“ A tak z tradičního školství „my dospělí víme“ se těším na svět „děti vědí“ plný her, povídání, spolupráce a kreativity. Bude mi ctí je v tom doprovázet.

Mám ráda les a ráda se chodím dívat na divadlo, nejraději na loutky. Ráda čtu, nejradši knížky, kde jsou draci a kde se báje mísí s realitou. Z příběhů mám oblíbeného Čaroděje Zeměmoří. Ráda prozkoumávám tajuplnosti literatury a divadla, čemuž jsem se věnovala i na škole. Do ScioŠkoly si přeji přinést radost, bezpečí a doufám, že spoustu dalších zajímavých věcí 🙂 Těším se na dobrodružnou cestu před námi!

Mojí snahou je pomoci najít každému studentovi tu cestičku, která bude právě jeho a po které bude kráčet s radostí. A až dojde na místo, kde cestička základní školy přechází ve zpevněnou cestu vyššího vzdělání, aby se nebál, co zas bude, ale aby věděl, že všechno jde, když se chce. Důležité je, aby chtěl chtít :).

Od dětství jsem rád v pohybu a miluji hory. Jako bývalý profesionální voják mám za sebou několik kurzů pro přežití a zkušenosti s pobytem v přírodě za každého počasí. Ve ScioŠkole povedu kroužek pro fyzické hry tátů s jejich dětmi. Mimo práci průvodce jsem facilitátorem večerů pro muže v Praze, organizuji Taťkárium, pracuji pro Mužský kruh, podílím se na projektu Škola kojota. Práce s chlapy a dětmi mě prostě baví a nabíjí.

Mým záměrem je, aby děti objevily radost z pohybu a na tělocvik se těšily. Zároveň aby pomocí pohybu poznávaly své hranice, měly možnost je v bezpečném prostoru a s mojí podporou, pomalu posouvat dál. V neposlední řadě je chci vést k tomu, aby se naučily spolupracovat jako tým a navzájem se podporovaly.

Brzy bych se měla stát plnohodnotnou učitelkou 1. stupně a je pro mě důležité, abych byla součástí školy, která žákům ukazuje věci v souvislostech a především je připravuje na život.
Baví mě pozorovat všechny procesy, které naší mladou školu utváří. Učím se trpělivosti. Ráda hraju na klavír a zpívám si. Když mi zbyde čas, kouknu se do mapy a jedu na výlet.

Proto jsem moc rád, že ve Scio se to snažíme dělat jinak. Snažíme se děti připravit na život jaký je a neučit je zbytečné věci. Děti mi často oponují, že jim tvrdím, že je budu učit jen to, co je podstatné, ale to co řešíme zrovna teď, důležité není. Můj největší cíl není to, aby se děti naučily, co s nimi řeším, ale hlavně to, aby pochopily, proč se to učí.

Velmi rád si s dětmi povídám, protože aniž by to věděly, jsou velmi inspirativní.

Nejčastěji mě najde u mladších dětí, kterým budu pomáhat s matematikou. Zároveň velmi rád pomůžu i dětem, které ve škole potřebují větší podporu.

Jelikož mým velkým koníčkem je také běh, budu pro žáky rád vymýšlet různé pohybové aktivity, kde by mohli získat lásku k pohybu. Protože si myslím, že děti se naučí více venku, kde mohou pozorovat skutečný život .

Moc se těším na školu, kam se děti i dospěláci budou těšit.

Do nové ScioŠkoly bych chtěla přinést radost, optimismus a nadšení pro poznávání přírody. Ráda bych také uplatnila své zkušenosti ze skauta a s dětmi si hodně hrála a dělala blbosti, protože vím, že je to kolikrát důležitější než odmocniny, deriváty a částice.

Mým cílem je přispět k radosti dětí ze života tím, že se školy a učení nebudou bát. Pomoct k rozvoji mladých lidí, kteří si budou umět obhájit svůj názor a žít v tomhle krásném, ale občas šíleném světě šťastně.

Těší mě povídat si s dětmi o světě, který nás obklopuje, o vztazích, o tom, jak v dobrém fungovat mezi ostatními.

Scioškola je inspirativním prostředím, kde se děje mnoho akcí a změn, já bych sem pro děti i dospělé chtěla vnášet bezpečí a stabilitu. Kromě práce ve Scioškole vedu preventivní a vzdělávací programy a mám vlastní homeopatickou praxi.

Ve volném čase ráda chodím do přírody se svou rodinou, tancuju, jezdím na běžkách, medituju a objevuju všechny krásy světa.

Těší mě poznávat spolu s dětmi nepředvídatelný svět, který nás obklopuje. Věřím v sílu motýlích křídel – každý svým malým přispěním svět kolem nás neustále měníme a tvarujeme. Chci dětem pomoci rozvinout svá křídla tak, aby se na ně při svém letu mohly spolehnout.

Pokud nejsem v první třídě, najdete mě někde jinde :-).

Baví mě objevovat svět, zpívat, výtvarničit a tvořit rukama.

Být s dětmi je pro mne smysluplná a obohacující práce plná překvapení

Baví mě objevovat svět, zpívat, výtvarničit a tvořit rukama.

Být s dětmi je pro mne smysluplná a obohacující práce plná překvapení

Během léta pořádám příměstské tábory a různé aktivity pro děti. Trávit čas s dětmi je pro mě tedy přirozené a hlavně smysluplné. I my se od nich máme co učit :)

Psychologii i sociologii jsem také vystudovala, tudíž pro mé působení ve Scio škole představují klíčová východiska, společně s psychoterapeutickým vzděláním v rámci Gestalt terapie. 

Ve Scio škole bych kromě terapeutického a psychologického působení také ráda podpořila společně s dětmi a průvodci zejména hledání křehké rovnováhy mezi svobodou a odpovědností. Každý smysluplný lidský kontakt se odehrává na hranici mezi mnou a druhým člověkem. Hranice jsou v mezilidských vztazích důležitým pojmem nesoucím několik významných rovin – vzájemný respekt, empatii, kreativitu, prožitek skutečné blízkosti. Přirozeným vyústěním takového fungování jsou mimo jiné uspokojivé vztahy, autonomní rozvoj životního směřování a snad i osobní příspěvek k zdravější společnosti. Coby „věčného studenta“ mě hloubání stále neopustilo, takže si většinu času nad něčím přemýšlím, ať už s knihou v ruce v pohodlném křesle, nebo při chůzi, když se procházím ulicemi měst či přírodou. Mým hnacím motorem je vnitřní vášeň, kterou potřebuji prožívat ve všem, co dělám. A Scio škola mi jí svým hodnotovým nastavením i úžasným týmem kolegů nabízí opravdu dostatek. 

Jsem v klubu dvakrát až třikrát týdně a vždy se na svoje raubíře moc a moc těším. Hrajeme spolu různé hry, sportujeme nebo něco vyrábíme. Chodíme také společně ven. S "klubáky" se snažíme vymyslet různé nevšední aktivity, aby děti do klubu chodily rády.